Katčin mejlík ze dne 8.3.2006

Ahoj.

Máme se dobře. Místama je u nás ještě trošku sněhu a Meggie sníh strašně miluje (hlavně házení sněhových kuliček do závějí). Asi bysme se měli přestěhovat na hory (to byl jen žert). O víkendu jsme byli na horách, tak posílám pár fotek. Co se táká poslušnosti, tak to docela jde, i když období měsíc, dva před háráním má šílenou pubertu a dělá naschvály. Například jsme si na podzim pořídila 4 ovocné stromky. Na jednom postupně mizely každý den nějaká ta větvička a těď z něj zbyl je kmínek, ke kterému si nejspíš zahrabala kostičku, protože kořeny má odkryté. Moc dobře věděla že to nesmí. Ale jinak to je náš hrozně milý a hodný mazlíček. A co se ještě zminěli přes zimu. Myslím si, že jí někdo udělal něco přes plot, protože jakmile jde někdo okolo plotu neštěká (což bývalo úplně normální), ale občas se i schvová nebo si jen tak blafne z dálky. Hlavně se bojí chlapů.

Mějte se všichni moc hezky. Katka

Katčin mejlík ze dne 31.3.2005

Zdravíme z Pardubic.

Co jsem se dočetla, Meggie je úplný drobeček proti Lumpovi. Včera jsme byly na očkování a váží "jen" 12 kilo. Ale myslím si, že roste pěkně. Venku sežere, co najde. Jak koňské koblihy, tak teda jí i svoje bobky a to se mi moc nelíbí a nejde mi ji to odnaučit.

O cvičáku už jsem přemýšlela, že bysme se šli podívat, ale doktor říkal, ať počkáme po očkování proti vzteklině, takž nejdřív za ten měsíc. Přivolání zvládá, jen když chce a když ji něco ruší tak to vůbec. Sedni taky umí obstojně, hlavně když něco chce. A lehni jsme začali cvičit trošku včera.

Koníci se líbí čím dál tím víc, a čím dál tím víc se jich přestává bát. Takže už jim chodí i za zadní nohy, takže jemusíme hlídat. Jízdu autem miluje. Jen co se odevře kufr, už je o něj opřená a chce dovnitř. Taky začíná prozkoumávat řeku, ale ještě se bojí. Její kamarádka Jessi, když vidí vodu, hned je v ní a Meggie ji pozoruje ze břehu. Ale je vidět, že by tam chtěla skočit taky.

Doplněk ze dne 6.4.2005

A tady jsou novinky. Nedávno Meggie našla na hnoji chcíplou slepici. Spokojeně na ní hodovala než jsem ji vyrušila. Od té doby ráda chodí na hnůj a hledá něco dobrého. Když není slepice, spokojí se i s koňskými koblížky či slepičáky. Je to hrůza. A když zakřičím, že nesmí, tak si to naschvál odnese s hlavou vztyčenou a než ji dohoním, má to v sobě. Na žádný pamlsek ji nenalákám. Je to náš takovej malej bufeťák. Snad jí to časem přejde.